Koprovka

Vím, je to asi zvláštní příspěvek, ale píše nám hodně mimopražských.

Můžete to brát teda i jako navigaci kam za jídlem :)

Když jsem v centru a mám hlad, skočim do Havelský koruny.

Chutě dnů minulých mi jasně sdělili, to co doma neudělám, jelikož to nikdo nepozře - koprovku a kulajdu zalitou plzní  :) je to kapánek úchylná kombinace, ale co se dá dělat.

Tak vám přeju dobrou inspiraci a taky dobrou chuť.

Jo a kromě miliardy turistů (hlavně z východu) jsem poseděla s českým dědulou, se kterým jsme po jídle ještě tak 15minut rozvedli konverzaci. Bylo mu 90 a byl to profesor matiky a fyziky (moje naprosto nejoblíbenější předměty-asi jako většiny populace).

Třeba na něj příště zase narazím, byl moc fajn.

Přeju dobrou chuť

Jana

Vlasy...

Tak jak jsme si s Maruškou říkaly, že uděláme blog a budeme tam psát to co se na FB nevejde, jdu chválit jedno kadeřnictví a jednu kadeřnici :)

Naposledy jsem si barvila ofinu na sytě růžovou zhruba před třemi lety, předtím jsem se barvila naposledy někdy asi ve 22ti letech, je to tedy celkem dlouho.

A ač se nepovažuji za "starou" (i když mi to kamarádka před nějakou dobou řekla-bylo jí čerstvě 18, odpouštím jí to), našla jsem už několik šedých vlasů a uchýlila jsem se k možnosti něco s mojí kšticí udělat.

Trochu to změnit.

Byla jsem teda v Bomton Loft studiu, konkrétně u Niny Krajčo, které opravdu děkuju, dopadlo to bezvadně :)

Je pravdou, že už i naše babičky říkávaly, že "za krásu se musí trpět" a tak tedy po zhruba 4 hodinách jsem odcházela. Výsledek posuďte samy...

Mějte hezký večer, Jana